Unikátní světotvorba v podání těch nejlepších.
Váleční zajatci kosmických vetřelců hrají o vše.
James S.A. Corey přišel s tím nejlepším, co mohl vytvořit. Schyluje se k dalšímu nevídanému počinu žánru space opery.
Když jsem se dozvěděl, že v srpnu vyjde první díl nové série The Captive´s War s podtitulem The Mercy of Gods, který mají na svědomí Daniel Abraham a Ty Franck (tvůrci devítidílné space opery The Expanse), zajásal jsem. Hned potom mě přepadly obavy. Zvládnou autoři píšící pod pseudonymem James S. A. Corey dostát kvalitě, se kterou zbořili zavedený svět fantastiky? Neukousli si nakonec příliš velké sousto, když se rozhodli překročit vlastní stín?
Musím konstatovat, že moje obavy byly liché, a hned se dozvíte, jak moc.
The Mercy of Gods má, na rozdíl od The Expanse, poměrně pozvolný začátek, ve kterém trávíme čas se skupinkou vědců. Financování výzkumných projektů, rivalita mezi týmy, neshody uvnitř, politika. To vše naznačuje, že čtenář bude muset dávat bedlivý pozor, protože i v téhle sérii vsadili autoři na poměrně strmou křivku světotvorby. A aby toho nebylo málo, záhy přiletí Carryxané, mimozemská civilizace zotročující méně vyspělé druhy. A už od prvních stran je jasné, jaký postoj vůči ostatním Carryxané zaujímají. Bohové jsou skuteční a lidé jimi nejsou. Bohužel?!
A proč že se lidé nebrání? Pokusí se o odpor hned na počátku invaze a dostojí hlášce Hvězdné pěchoty: „Atom na ně, Rico!“ (tedy té filmové Starship Troopers). Výsledek? Carryxané vyhladí osminu lidské populace. Sbohem lidská nadřazenosti. Je konec.
Zdálo by se, že tématika koncentračních táborů už je vyčerpána, ale autoři ukazují její nový rozměr. Carryxané zotročí lidstvo a postaví ho po bok dalším „méněcenným“ rasám, které pro ně už pracují. Vědecký tým, který jsme poznali na začátku, stojí před novou výzvou. Snaží se prohlédnout, o co tady ve skutečnosti jde, dokázat Carryxanům, že lidé jsou schopnými výzkumníky a umí odolat prohnané konkurenci. Ta je, na rozdíl od lidí, ve hře už delší dobu. Mimozemské rasy se proto neštítí v boji o přízeň Carryxanů užívat ani nejprimitivnější nástroje, jakými jsou bomby a úkladné vraždy. Vědecké prostředí se plní adrenalinem a absentuje snad jediné, co by nemělo: klid na práci.
“Are you here? she asked. „Are you back now?“
Campar´s eyes found her. The little laugh that came out of him didn´t have anything to do with humor. “Not… Not entirely Jessyn. Did you know? There´s aliens?“
“Yeah. It´s hard. I know.“
“They look like giant seafood and centipiedes made out of knives and they killed us and carries us off, and… And we´re… we´re just acting like… we´re doing…“
„Yeah. We are.“
“Like nothing happened. Like this is normal.“
“It isn´t. Nothing is normal normal.“
Campar shook his head and whispered. “I´m not all right. I´m not well.“
V čem bude série The Captive´s War jiná, je zřejmé. Mezigalaktické bitvy válečných raketoplánů lidí jsou pryč. Oproti The Expanse se autoři daleko více noří do lidského nitra. Emoce, psychologie postav a rozličné motivace zde hrají první housle. Nedílnou součástí jsou také technické diskuse vědců, které z knihy v mých očích dělají hard sci-fi. A zde právě, myslím si, se nachází jediná slabina nové série. Očekávám, že fanoušci The Expanse se rozdělí na dva tábory. Na ty, kteří se světem kosmických bitev a politiky ztotožnili natolik, že budou zklamaní tím, jak autoři novou sérii pojali, a na ty, kteří budou nadšení, protože jestli něco James S.A. Corey umí, je to právě montáž a stavba unikátních a dosud neviděných světů. Abych vás navnadil ještě o malinko více, prozradím vám, že část knihy strávíte i v „hlavách“ emzáků. Jedno je jisté, nudit se rozhodně nebudete.
Tělní tekutiny různých druhů tečou proudem. Boj o přežití začíná a opičí Nightdrinkeři jsou tím nejmenším problémem, který máte.